Ručně psané dopisy nahradily e-maily a namísto notesu a barevných tužek s sebou v batohu nosíme telefon, tablet nebo počítač. Jasně, zapsat si poznámky do elektronického zařízení je rychlejší a praktičtější, ale… zapamatujeme si jen minimum a v případě elektronického kalendáře spíš podlehneme tomu odsunout úkoly na později. V tomhle je to minimálně 1:0 pro psaní rukou.

2 z 10. Taková je bilance duelu „Češi vs. syndrom vyhoření“. Minimálně s příznaky téhle „módní“ diagnózy se potýká každý pátý Čech. Častěji se s ním perou ženy, nezadaní a mladší lidé. Práce, která je dříve až neskutečně bavila, je najednou štve, frustruje, ničí. Vstát ráno z postele? Nadlidský úkol. Řešení? Běh na dlouhou trať. A věřte, že tady […]

Máte se učit na zkoušku nebo třeba připravit prezentaci. Jenže… do téhle důležité práce se vám vůbec nechce. A tak se pustíte do mytí nádobí, vytřídíte skříň a navrch umyjete okna. Výsledek? Zvládnutá práce vás netěší, na hrudníku vám leží balvan a hladina stresu stoupá. Moc dobře totiž víte, že všechny tyhle činnosti byly kontraproduktivní […]

Představte si dva studenty na přednášce. Jeden si bude dělat klasické poznámky, ten druhý si bude čárat. Až se jich po týdnu zeptáte, o čem zmiňovaná přednáška byla, který si toho vybaví víc a do větších detailů? Tipujete „čmárala“? Máte pravdu. Zapojil totiž jak vizuální, tak verbální část mozku. 

Víte, co se slaví každý rok 2. ledna? Mezinárodní den zesnulých předsevzetí. Sebevědomý závazek ze silvestrovské půlnoci většinou nemá šanci. A to ne proto, že je to s vámi beznadějné. Prostě jen volíte špatnou strategii. Naštěstí, když na to půjdete psychologicky, obelstíte sami sebe a vyjde to.