Pracantka, řekne si člověk při bližším seznámení s ředitelkou ZŠ Marjánka na Praze 6 Annou Niklovou a s tím, co na škole dokázala zavést či prosadit.
Například tam zcela zreformovala hodnotící systém nebo zavedla výuku češtiny pro žáky-cizince, kterých je na škole velké množství. Tamní žáci si také mohou již od první třídy vybírat ze tří různých cizích jazyků.
Pro paní Niklovou nebylo jednoduché vystudovat, protože její rodiče měli kádrový „škraloup“. Nakonec to ale tato žena nabytá energií dokázala, dlouho učila, pak se stala zástupkyní a nakonec ředitelkou.
A co jí dělá v její práci největší radost? „Mám velkou radost z každého vystoupení našeho flétnového a pěveckého sboru, z úspěšného fotbalového zápasu našich sparťanských žáků nebo z úspěchů ostatních sportovců ze sportovních tříd, těší mne, když vidím žáky – cizince, jak postupně zvládají češtinu a najednou pěkně česky mluví, mám radost i z každé úspěšně vyplněné tabulky či formuláře, kterých je nekonečné množství…“
Tak ať Vám to na Marjánce šlape i nadále tak dobře, paní Niklová!
Celý rozhovor s paní ředitelkou Annou Niklovou si můžete přečíst níže:
Proč jste se rozhodla stát se pedagogem a proč následně ředitelkou školy?
Rozhodnutí stát se pedagogem sahá úsměvně až do mého dětství. Už v mateřské školce jsem toužila stát se paní učitelkou. Po střední škole jsem pak chvíli uvažovala o studiu práv, ale nakonec jsem od tohoto záměru upustila. I tak byla cesta k vystudování vysoké školy pro mne poměrně složitá, jelikož rodiče nebyli dostatečně kádrově „zdatní“. Nakonec se touha stala skutečností a pedagogem jsem vždy byla a jsem s velkým zaujetím a láskou k tomuto poslání. Ředitelování bylo už pak jen další etapou na mé profesní cestě. Vlastně k tomu došlo neplánovaně, tehdy jsem ještě žádnou ambici v tomto smyslu neměla. Ale osud to přinesl sám. Na škole, kde jsme tehdy vyučovala, vážně onemocněla jedna ze dvou zástupkyň ředitele. A já dostala nabídku funkci zástupkyně vykonávat. Nakonec jsem v této funkci jako „zastupující“ zástupkyně pracovala celý rok. Postupně jsem si uvědomovala, že pracovní náplň pracovníků vedení školy se mi líbí a cítila, že jako součást vedení mohu více procesy a činnosti ve škole přímo ovlivňovat a pomáhat správně organizovat a realizovat. Takže jsem pak cíleně chtěla pracovat ve vedení, tudíž jsem se stala zástupkyní a pracovala na této pozici dalších deset let. Ani nevím, kde jsem k tomu vlastně vzala odvahu, ale byl to asi nejlepší krok v mém profesním životě. Ona etapa mi přinášela mnoho výzev, velkou dávku odpovědnosti, ale také svobody, možnost samostatně se více projevit a prosazovat takové principy, o kterých jsem byla pevně přesvědčena.
Na co jste na vaší škole nejvíce pyšná?
Musím, ač s pokorou, říci, že jsem pyšná na mnoho věcí, které se mi podařilo prosadit a uskutečnit, i když mnohdy bez očekávané podpory. Jsem člověk, který se však dlouho nespokojí s jedním dobře fungujícím projektem. Co pěkně funguje a běží, se pro mne stane samozřejmostí a já začnu okamžitě znovu plánovat a vymýšlím projekty nové. Jen kdyby nepanovalo tolik byrokracie a často naprosté „neprůstřelnosti“ v našem zkostnatělém školském systému. Zmíním jen ty zásadní projekty či výsledky mé práce, které již fungují dlouhodobě a stále se rozvíjí, protože těch úspěšně uskutečněných záměrů je naštěstí mnohem více než těch nepodařených či neuskutečněných:
- náš hodnotící systém,
- výuka českého jazyka pro žáky-cizince – nejen žáky naší školy, která má dlouhodobě vysoký počet žáků-cizinců, ale i pro žáky z ostatních pražských škol,
- bohatá nabídka zaměření ve výuce – zaměření hudební, jazykové, sportovní. Nabídku 3 různých cizích jazyků máme již od první třídy.
Jaký problém v současném českém školství považujete za nejvážnější a jak by jej bylo podle vás možné řešit?
Vadí mi změny koncepce rozvoje strategie školství, mění se priority, záměry, jsme jako ředitelé tlačeni k postupům, o kterých víme, že jsou špatné. Doplácíme na chybná a nepřipravená strategická rozhodnutí. Chybí potřebné úpravy v legislativě, neřeší se přeplněnost škol, problémy se zavedením inkluze. Vidím neschopnost řešit rychle a pružně palčivé problémy na vyšších úrovních školských orgánů. Většinou se jedná o běh na dlouhou trať, akutní problémy se neřeší vůbec či se řeší nesystémově.
Co vás jako ředitelku školy nejvíc štve?
Z věcí, které jsem jmenovala v předchozí odpovědi, mi bývá opravdu smutno. Jsem přesvědčená, že stát, tedy v zastoupení politiků, by měl o školství, jeho strategický rozvoj, skutečně pečovat. Myslet na něj i jako na určitou investici. Škola a naše veškerá práce v procesu vzdělávání je přeci mimo jiné služba státu. Stát přeci bude ze vzdělanosti svých občanů také těžit. Dobrý pedagog může mít opravdu značný vliv na to, jakou cestou se žák v budoucnosti bude ubírat. Někdy cítím a mrzí mne, že si část veřejnosti naší práce neváží, mají o práci pedagogů zkreslené představy. Učitel obecně se netěší dobrému společenskému postavení, náročná práce pedagogů a ostatních zaměstnanců škol není oceňována. A nemyslím jen finančně.
Co vám dělá ve vaší práci největší radost?
Raduji se z každého dne, ve kterém se mi podařilo pomoci či poradit našim žákům, jejich rodičům, našim učitelům, jakož i všem ostatním zaměstnancům školy. Mám velkou radost z každého vystoupení našeho flétnového a pěveckého sboru, z úspěšného fotbalového zápasu našich sparťanských žáků nebo z úspěchů ostatních sportovců ze sportovních tříd, těší mne, když vidím žáky – cizince, jak postupně zvládají češtinu a najednou pěkně česky mluví, mám radost i z každé úspěšně vyplněné tabulky či formuláře, kterých je nekonečné a množství, a někdy se nezdaří na první pokus a vrátí se mi zpět. Těší mne semináře o práci s žáky – cizinci, které organizujeme poslední dva roky a snažíme se tak pomoci ostatním školám v České republice.
