Naše expertka na školství Míla Vondráková k problematice školek:
„Již několikrát jsem na tomto místě mluvila o tom, jak často je v českém školství cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. Tak to bylo i se zavedením povinného předškolního vzdělávání. Úmysl vypadal dobře: pomoci dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí a předejít tak možným budoucím problémům ve škole. A výsledek? Děti z vyloučených lokalit se většinou do školek stejně dostat nepodařilo a výrazně narostlo administrativní zatížení ředitelek mateřských škol i zřizovatelů.
Opět se vystřelila reforma bez toho, aby byly předem vyřešeny praktické otázky. Vše se řešilo za pochodu, což bylo samozřejmě pozdě. Přitom v českých školkách máme daleko palčivější problémy: nedostatek kapacit a v důsledku toho přeplněné třídy, ve kterých špatně placené učitelky mají vzdělávat nezřídka na 30 dětí, mezi nimi i ty dvouleté. Není divu, že až 80 % z nich je reálně ohroženo syndromem vyhoření a sehnat do konkurzu na ředitelský post alespoň nějaké zájemkyně je často pro zřizovatele nadlidský úkol.
Předškolní vzdělávání je v mnoha ohledech pro budoucnost dětí klíčové – pokládají se zde základy celoživotního vztahu k učení, děti se učí orientovat ve vztazích mimo bezpečí rodiny, začínají si budovat sociální a společenské návyky. Předškolní vzdělávání navíc zabezpečuje úspěšný start v první třídě, a to rozvojem dílčích pregramotností atd.
Raději se tedy nejdříve zaměřme tímto směrem, než budeme vymýšlet další nedotažené mesiášské reformy.“
