Stále víc lidí měří svoje běžecké výkony či tělesné funkce pomocí různých aplikací. Tim Cannon, softwarový vývojář a podnikatel z Pittsburghu, zmíněný trend posunul na novou úroveň. Nadšený příznivec „biohackingu“, hnutí směřujícího ke splynutí lidí a strojů, si nechal na podzim roku 2013 do předloktí vpravit čip. Zařízení měřilo jeho tělesnou teplotu a následně mu posílalo zjištěné údaje na chytrý telefon. „Věcička“ o velikosti kreditní karty s názvem Circadia se nabíjela bezdrátově indukcí a komunikovala se svým nositelem pomocí optických signálů – přes LED diody implantované pod kůží.
Po pár měsících si Cannon nechal čip vyoperovat a dnes má všitou jeho novější variantu, schopnou měřit například i krevní tlak či pulz. Coby spolumajitel a také „pokusný králík“ pittsburského start-upu Grindhouse Wetware v sobě nosí ještě jeden čip, jenž komunikuje pomocí rádiových vln a je spojený s magnetickými senzory v prstech. Cannon tak může uzamknout telefon nebo i kancelář pouhým dotykem, což nikdo jiný nedokáže, i kdyby znal jeho přístupový kód.
Jedno takové zařízení si vyzkoušela i sedmapadesátiletá Jan Scheuermannová. Kompletně ochrnutá žena dokázala pouhou silou myšlenek hýbat robotickou rukou (a bez asistence si dopřát pořádnou porci čokolády), ale také tímto způsobem pilotovala stíhačku F-35: samozřejmě pouze na simulátoru, přesto velmi zdatně – navzdory tomu, že letadlo nikdy v životě neřídila.
Představme si, jak může takový „post-člověk“ vypadat: Žije v podstatě neomezeně dlouho, má nad svým tělem i duševními stavy naprostou kontrolu, zažívá vjemy, které zatím ani neznáme, a pyšní se nepředstavitelnou inteligencí. Připojením k síti navíc jeho vědomí naprosto přesahuje duševní rozhled dnešního člověka. Pokud v postlidském světě vůbec zbudou jedinci „starého typu“, budou pro geneticky optimalizované nadlidi prošpikované implantáty představovat nanejvýš sympatická zvířátka. Neveselá představa?
Zřejmě ani nebude nutné, aby si lidé nechali bionická rozhraní implantovat proto, že by jim to někdo nařídil. Kdo totiž nebude chtít jít s dobou, bude čelit čím dál většímu sociálnímu i ekonomickému tlaku. Takový „zpátečník“ například těžko udrží krok s vylepšenou konkurencí na trhu práce – což prohloubí už dnes existující propast mezi těmi, kdo technologickými trendy žijí, a lidmi, kteří z digitálního světa těžit nedokážou. Pokud si budou moct nejmodernější technologická vylepšení dovolit pouze movití, zamrzne společnost v jakémsi novodobém kastovním systému. Názorně takovou dystopii zobrazuje například filmové drama Gattaca z roku 1997, jehož hlavní hrdina v podání Ethana Hawka vede plnohodnotný život jen proto, že svoji genetickou méněcennost skrývá pomocí podvodů.
Průměrný člověk tak zřejmě bude společenským tlakem nucen podstupovat stále další vylepšení, jež ho však nakonec dostanou na hranici jeho finančních možností. Bionické díly budou mít nepochybně výrobcem omezenou životnost. Bude levnější model elektronické čočky lidského oka například zobrazovat nevyžádanou reklamu? Přinese kyborgizace namísto širších možností spíš závislost na technice, kterou nemá jedinec ve své moci? Povede digitální propojení všeho a všech ke vzniku vysoce komercializované společnosti s totální kontrolou?
